To byl zase dneska zážitek. Ráno jsem šel s klukem na hřiště. Šťoural se tam lopatkou v písku, když šel okolo týpek s vlčákem (samozřejmě volně puštěnej, bez náhubku - může se to vůbec?; Asi nikdy nepochopím lidi, co si do Prahy poříděj velký čokly). Čokl se zastavil na trávníku asi dva metry před dvířkama hřiště a vykálel se. Páníček šel samozřejmě dál, tak jsem na něj zavolal: "Hej, to hovno tady necháte ležet?"
Zamrmlal něco jako že stejně nemá, čím by to sebral. Na to jsem mu odpověl, že papírový pytlíky visej asi 10 metrů odsud a ukázal mu směr. Typ to vzal kolem hřiště, ale pytlíky minul a šel dál, tak jsem na něj ještě houknul, že jako ty pytlíky jsou tady, že jde špatně. To ho asi nakrklo, začal na mě křičet, že není žádnej hej a tak, a že na uklízení hoven peče. Otočil se a šel, tak jsem na něj zavolal: "Prase!".
V tom okamžiku přiletěl s tím, že mě uškrtí vodítkem a rozbije mi držku, což by s mojí postavou aktivního piškvorkáře asi nebyl zvlášť obtížnej úkol. Nakonec sebral pytlík, ujistil mě, že jestli mě potká někdy bez dítěte, tak si mě vychutná, sebral výkal, hodil ho do koše a odešel.
Zamrmlal něco jako že stejně nemá, čím by to sebral. Na to jsem mu odpověl, že papírový pytlíky visej asi 10 metrů odsud a ukázal mu směr. Typ to vzal kolem hřiště, ale pytlíky minul a šel dál, tak jsem na něj ještě houknul, že jako ty pytlíky jsou tady, že jde špatně. To ho asi nakrklo, začal na mě křičet, že není žádnej hej a tak, a že na uklízení hoven peče. Otočil se a šel, tak jsem na něj zavolal: "Prase!".
V tom okamžiku přiletěl s tím, že mě uškrtí vodítkem a rozbije mi držku, což by s mojí postavou aktivního piškvorkáře asi nebyl zvlášť obtížnej úkol. Nakonec sebral pytlík, ujistil mě, že jestli mě potká někdy bez dítěte, tak si mě vychutná, sebral výkal, hodil ho do koše a odešel.
No comments:
Post a Comment